Barva pozadí: Velikost písma Standardní Větší Šířka stránky Pevná Maximální
Ikona článku

Recenze: Mivvy UM400

18.10.2007Petr HronČíst v okněSdílej na Facebooku
Stovka fotek, skoro desítka videí, testy hromady operačních systémů, ... Odpověď na všechny své otázky naleznete jen tady!


Na evropský trh vstupuje nová česká značka mivvy, která hned ze začátku vytahuje ten nejtěžší kalibr. Je jím výkonný ultra-mobilní počítač (UMPC) UM400, kterému jen stěží odolá kdejaký příznivec moderní techniky. Výborný pomocník pro manažery i terénní pracovníky, spolehlivý nástroj pro každodenní běžnou práci na PC, nejlepší přítel studentů a nikdy nezevšednělá hračka pro moderní děti. I tak by se díky svému výkonu a ceně dala popsat vlajková loď značky mivvy, která dokáže nahradit většinu klasických počítačů a notebooků.

 

Mivvy UM400 při svých rozměrech 187x119x35 mm (max. tloušťka) váží pouhých 740 gramů, z toho 2 gramy stylus, 12 gramů odnímatelný stojánek a 172 gramů baterie. Samotné zařízení tedy váží 554 gramů. Vrchní část s displejem (černý lesklý plast) je silná 10 mm, spodní část v nejširší části 21 mm a mezi oběma částmi je zhruba 1,5 mm široká mezera. Rozevřený UM400 má zhruba 182 mm. I přesto, že plast kolem displeje, je lesklý, díky jeho vzoru, kdy se jeho povrch nepatrně třpytí (metalíza), nejsou otisky prstů moc zřetelné, dalo by se říct, že nejsou vidět skoro vůbec a v případě potřeby se dají odstranit jedním přejetím rukou.

    

 

    

 

To samé se dá říci i o displeji. Ten má úhlopříčku 6,5“ (144x81 mm), jeho povrch je něco mezi matným a lesklým, spíše však matný a kupodivu ani ten si s otisky prstů moc netyká. Jsou na něm sice vidět více jak na rámu kolem něho, ale opět stačí jedno přejetí ruky po displeji a všechny otisky jsou pryč, aniž by na displeji zůstala nehezká stopa po přejetí rukou. Displej pracuje s 800x480 (nativní), 800x600, 1024x600 a 1024x768 a jeho podsvětlení je hodně vyrovnané, jen stěží na černé obrazovce dokážete zpozorovat, že dole a po stranách je podsvětlení o něco málo intenzivnější než nahoře a ve středu displeje. Výhodou displeje je i to, že je dotykový. Toho ale bohužel využijete jen se speciálním ovladačem. Ten dostanete na CD pro systémy Windows XP a Windows Vista. Podpora dotykových displejů by snad měla být i v Linuxu, nicméně v základní distribuci jsem dotykový displej nezprovoznil a zase jsem neměl tolik času hledat po Internetu ovladač, nehledě na tom, že v Linuxu se zas tak dobře nevyznám. Ale o operačních systémech až dále.

 

Pod displejem v pravém rohu je malinký touchpad (22x16 mm) s drsnějším povrchem, který se v systému chová jako klasický touchpad, tedy vlastně myš, připojená k PS/2 portu. Nalevo od něj jsou ve středu zařízení pod logem stavové diody. Je jich pět a až na ukazatel baterie, který svítí oranžově, jsou všechny modré. Zleva se jedná o indikaci zapnutí Bluetooth, indikaci zapnutí Wi-Fi, práce s harddiskem, ukazatel baterie a kontrolka zapnutí. Ukazatel baterie svítí, pokud se baterie dobíjí nebo bliká, pokud kapacita baterie klesne pod 10 %. V ostatních případech LED dioda nesvítí. Po levé straně je kolem displeje rozmístěno pět tlačítek a kurzorový kříž. Dvě z tlačítek, ty vespod, emulují stisk pravého a levého tlačítka myši (levé lze emulovat také tapnutím na touchpad, jako u každého jiného touchpadu, akorát vzhledem k jeho vysoké výchozí citlivosti asi budete mít problém vyvolat stisk tlačítka na místě, kterém chcete). Tři tlačítka od vrchu jsou pro spuštění Centra mobilních zařízení (Windows Vista), další pro změnu rozlišení displeje (musí být podpora ovladačů, takže standardně jen ve WV a WXP) a třetí emuluje stisk klávesy Enter. Nechápu proč není Enter umístěn ve středu kurzorového kříže. Kříž je na to dost velký. Nad displejem se ještě skrývá VGA kamerka a po jejích bocích dva mikrofony a červená LED dioda, která svítí, pokud kamerka něco natáčí.

 

    

 

    

 

Na vrchní části už nic dalšího nenajdeme, takže se přesuneme na spodní část. Ta se vysune jen do výšky 63 mm a z vrchu je šedá, matná. Zespod je také matná, ale černá. Na výsuvné části se tedy nachází především klávesnice, která je rozdělená do dvou částí a je akorát tak velká, aby na ni šlo pohodlně psát palci obou rukou, zatímco v nich zařízení držíte. Klávesy jsou velké 8x8 mm s plochou dotyku 7x7 mm (speciální klávesy jsou delší) a i s většími prsty se mačkají dobře. Klávesy mají malý zdvih (asi 0,5 mm) a jejich stisk je jednak dosti znatelný a navíc doprovázen dobře slyšitelným cvaknutím. Klávesnice má čtyři velké chyby. První z nich je absence podsvícení. Ve tmě není na klávesy vůbec vidět. Na druhou stranu, toho se nedočkáte ani u notebooků, i když u nich alespoň na klávesy částečně dopadá světlo z displeje. Druhou chybou, která mi osobně docela dost vadí, je jiné uspořádání kláves. To, že A není mezi Q a W, ale Q je mezi A a S by mi ještě tolik nevadilo, ale ve spodní řadě v pravé části je o jednu klávesu navíc a tak když píšu poslepu, pokaždé místo N stisknu M, ale věřím, že je to jen o zvyku. Třetí chyba je, že nikde není stavová dioda, indikující zapnutí Caps Locku. Stačilo dát LED diodu přímo do tlačítka Caps nebo klidně jako šestou stavovou diodu pod displej. Čtvrtou a asi největší chybou klávesnice jsou chybějící klávesy. Klávesnici úplně chybí řada funkčních kláves a tak klávesy F1 až F12 jsou dostupné přes kombinaci speciální klávesy Fn a kláves 1 až 0 a Q a W. Podobně jsou řešeny klávesy PageUp, PageDown, Home a End. Tvůrci ale úplně zapomněli na klávesy Insert, Pause/Break a PrintScreen, což jsou klávesy, které se minimálně v DOSu určitě hodí, navíc Insert je důležitý i ve spoustě Windows aplikací, hlavně v textových editorech. Klávesnice je jinak standardní QWERTY/QWERTZ (v nabídce budou UM400 jak s EN klávesnicí, tak s CZ) a bez numerické části přístupné pomocí Fn klávesy, jak je to známé u notebooků. Mezi oběma bloky kláves se nacházejí čtyři speciální klávesy. Vrchní zapíná Wi-Fi, druhá Bluetooth, třetí kamerku a čtvrtá zapíná přídavný modul (GPS nebo TV kartu). Škoda je, že nejsou přítomny „multimediální“ klávesy alespoň pro spouštění webového prohlížeče a e-mailového klienta. Vedle speciálních kláves by se další čtyři (i osm) multimediální klávesy vešly. Při tvorbě klávesnice se myslelo i na slabozraké uživatele a tak klávesy F a J mají standardní výstupek.

 

    

 

    

 

Na levém boku klávesnice najdeme první z USB 2.0 konektorů. Pod ním je slot pro paměťové karty SD a MMC s podporou SDIO, standardně vyplněn „falešnou“ kartou, aby se do něho neprášilo. Pod ním je záklapka baterie, sloužící pro uvolnění baterie a její zámek. Vespod je pak další USB 2.0 konektor, D-SUB konektor pro připojení analogového monitoru (raději bych uvítal DVI konektor) a konektor pro dokovací stanici. Pravá strana toho skrývá nejvíce. Z vrchu je to napájecí konektor, 3,5 audio jack pro mikrofon, další pro sluchátka, dále klávesa pro softwarový reset (emulace stisku kombinace kláves CTRL+ALT+DELETE); raději bych uvítal, kdyby se jednalo o harwarový reset, pod ním posuvný vypínač, který při posunutí nahoru zapne nebo vypne přístroj a při posunutí dolů vypne klávesnici, touchpad a systémová tlačítka (nadále zůstávají funkční klávesnice a myši připojené přes USB). Pod vypínačem je ještě kolébkový regulátor hlasitosti. Navrchu je ještě pár otvorů pro chlazení a otvor pro zámek Kensington.

 

Na zadní straně najdeme kromě reproduktoru a dvou chladících otvorů ještě stylus, baterii a výklopný stojánek s poměrně zajímavou funkcí. Ten v první řadě drží zdvižený přístroj. Bál jsem se, že by stojánek nemusel vydržet nápor váhy zařízení a k tomu ještě stisk kláves, ale jak se zdá, stojánek je hodně pevný a jeho porucha jen tak nehrozí. Stojánek se dá ale v případě potřeby odejmout a nahradit TV nebo GPS modulem, které po připojení nahradí funkci stojánku. Trochu mně mrzí, že oba tyto moduly nejsou už součástí zařízení, resp. jeho různých variant. Navíc v každé době může být připojen jen jeden modul, takže pokud chcete využívat GPS a zároveň televizi, budete si muset dokoupit TV kartu do USB. Také by se mi líbila přítomnost RJ45 a možná i RJ11 konektoru. Modem zařízení tedy nemá. Síťové karty má hned dvě, jednu bezdrátovou, druhou klasickou, ovšem její konektor je dostupný jen na dokovací stanici. Špatný by nebyl ani CardBus nebo Express Card slot. Viděl jsem ho už i na o dost menším zařízení (např. HP LX620), i když je to úplně jiné zařízení, ale v té době nebyla miniaturizace tak daleko jako dnes a přesto si mohl tento slot dovolit zabírat skoro celé zařízení a ještě se do něho vešel procesor, paměť a vůbec všechno důležité pro provoz.

 

  

 

Napájení přístroje zajišťuje dvoučlánková Lithium-Iontová baterie s kapacitou 3900 mAh (7,4 V), která dokáže udržet přístroj v provozu výrazně déle, než vydrží běžný notebook, tedy kolem 4,5 hodiny bez vypnutých bezdrátových technologiích, kamerce a bez připojených periferií. Závisí samozřejmě na vytížení procesoru a připojené zátěži. Mile mne překvapilo, že USB porty dávají zařízením, které to vyžadují, opravdu vysoký proud, takže např. bez problémů chodil po připojení energeticky náročnější skener čárového kódu, který se ve „slabších“ USB portech jinak vůbec nezapne. Proud jsem na portech sice neměřil, ale tipnul bych si, že dokáže dát opravdu předepsaných 500 mA. Z napájecího zdroje můžeme vyčíst vstupní hodnoty 100-240 V, 50-60 Hz a výstupní 19 V a 3,42 A, tedy 65 W.

 

 

Co se hardwaru týče, UM400 je osazen nízkonapěťovým 32bitovým procesorem VIA C7, vyrobený 90nm technologií s frekvencí jádra 1000 MHz a systémové sběrnice 400 MHz. Jeho patice je NanoBGA2 a jeho rozměry 21x21 mm, jedná se tedy o nejmenší x86 procesor na světě. Spotřeba procesoru je při nejvyšším vytížení jen něco kolem 20 wattů, při běžné práci klesá spotřeba až pod 1 W. Výkon procesoru je přitom vyšší než výkon srovnatelného mobilního Pentia. Z instrukcí procesor určitě podporuje MMX, SSE a SSE2 a podle výrobce by snad měl podporovat i SSE3, to ale nemám otestováno. L1 cache má velikost 128 KB a stejně tak L2 cache. L3 cache přítomna není.

 

  

 

Paměť přístroje je 768 MB (DDRII 533 MHz), z čehož si 64 MB vezme grafická karta S3, která je integrována v čipsetu VX700. Pevný disk má hrubou kapacitu 30 GB, čili po zformátování se dostanete na cca 27,9 GB (záleží na systému souborů). Je to Hitachi Travelstar C4K60 Slim HTC426030G5CE00 s rozměry 54x71x5 mm. Jeho velikost je 1,8“, připojuje se ke klasickému EIDE rozhraní (Ultra ATA 100; ATA7; DMA5/PIO4) a jeho rychlost otáčení jeho jediné plotny je 4200 ot/min, což není mnoho ve srovnání s 2,5“ nebo dokonce 3,5“ disky, ale disky této velikosti se vyrábějí i s nižší rychlostí 3600 ot/min. Na plotně se pro ukládání dat používají obě vrstvy. Hlučnost disku se pohybuje v rozmezí od 16 do 22 dB. Vyrovnávací paměť je 2 MB, průměrná přístupová doba 7,1 ms a průměrná vyhledávací doba 15 ms. Napájení je 3,3V a jeho spotřeba se v klidovém stavu pohybuje kolem 0,4 – 0,8 W, max. spotřeba (při rozběhu) je 1,4 W a při čtení i zápisu je spotřeba 1 W. Disk váží 46 g a za běhu snese přetížení až 600 G po dobu 2 ms, v klidovém stavu dokonce až 1500 G po dobu 1 ms. Výskyt první chyby disku by neměl být před přenesením 1 TB dat a vydržet by měl 600 tisíc zapnutí/vypnutí, nebo chcete-li rozběhů a zabrzdění. Tou chybou samozřejmě nechci říct, že po přenesení 1 TB dat disk klekne a je na výhoz, klidně to může být chyba, kterou zaregistruje jen SMART funkce disku, která je už samozřejmostí i u takto malých disků, a vy si ničeho nevšimnete, jako že se např. na malou chvíli vychýlí hlavičky ze své dráhy.Výměna za větší a rychlejší disk by snad neměl být problém, UM400 je osazen klasickým 1,8“ mobilním diskem a ty se dnes už dají běžně koupit a ani nejsou moc drahé. Ovšem běžná tloušťka takových disků je 7-9 mm podle počtu ploten, tak si nejsem jistý, jestli by se dovnitř širší disk vešel. Paměť bohužel rozšířit nejde, protože se nejedná o klasický SODIMM modul, ale paměť je přímo na desce. Protože ale UM400 nemá klasický samostatný otvor pro výměnu disku, je potřeba pro takovou výměnu přístroj celý rozdělat a tím samozřejmě přicházíte o záruku.

 

BIOS

Po zapnutí počítače se ukáže logo mivvy UM400, zatímco na pozadí probíhají POST testy. Stiskem F2, resp. Fn+2 se dostanete do BIOSu, resp. do nastavení. BSU (BIOS Setup Utility) je od American Megatrends, čili AMIBIOS a nečekejte v něm nějaké krásné rozsáhlé nastavení. Já osobně si v složitém nastavování přímo libuji a takhle jednoduché BSU jsou pro mne zklamáním. BSU je rozdělena do záložek Main, Advanced, Security, Boot a Exit. V první z nich si můžete nastavit jazyk klávesnice (English, Europe, Japan, International US); to nikdo nevyužije. Dále zde můžete nastavit datum a čas v zařízení a dozvíte se zde pár informací o procesoru, BIOSu, paměti a disku. V záložce Advanced můžete nastavit jen dvě položky: podporu USB portů a tzv. tiché bootování, čili že místo informací při bootování se bude zobrazovat jen logo výrobce. Na záložce Security si můžete nastavit hesla správce a pro práci s diskem. V záložce Boot už jen nastavíte, ze kterého disku chcete nabootovat. Standardně je zde jen jedna položka – 1. bootovací zařízení a ta je nastavena na pevný disk. Po připojení flashdisků, resp. externích disků nebo mechanik k USB portům, se objeví další položky – 2. bootovací zařízení a 3. bootovací zařízení a můžete si tak vybrat, ze kterých zařízení chcete bootovat a v jakém pořadí. Poslední záložka už slouží akorát k uložení nastavení, resp. opuštění BSU bez uložení změn nebo obnovení optimálního nastavení. Pokud při bootování stiskneme F11, resp. Fn+Q, dostaneme se do nabídky zařízení, ze kterých chceme bootovat, takže můžeme bez problémů nabootovat z flashdisku, zatímco v BIOSu máme nastaveno jako první bootovací zařízení pevný disk. Bootovat z paměťové karty není možné. Samotné POST testy jsou rychlé, takže k samotnému zavádení systému dochází už po 5-7 sekundách od spuštění počítače, tj. asi po dvou sekundách od doby, kdy se na displeji zobrazí logo.

 

 

 

DOS

Jako první jsme na počítači vyzkoušeli DOS, konkrétně nejnovější distribuci FreeDOSu. Ten šel nabootovat jak z flashdisku, tak později z pevného disku. Jeho instalátor jsem sice pořádně nepochopil, takže jsem na disku neměl plnohodnotnou instalaci DOSu, ale stačilo zformátovat disk s parametrem /S a těch pár zkopírovaných systémových souborů stačilo na to, abych se v DOSu pořádně vyblbnul, po letech si opět vyzkoušel můj oblíbený Volkov Commander a zahrál si hromadu her, které jsem pařil kdysi na 286ce. K mému velkému překvapení nebyl vůbec problém s touchpadem, který fungoval bezvadně bez instalace dalších ovladačů (ovladač na standardní myš byl součástí FreeDOSu) a dokonce jsem si v několika chytrých hrách, které umějí sami nakonfigurovat zvukovou kartu, vychutnal lahodný zvuk tehdy velmi oblíbených MOD souborů (= hudební soubory, něco jako dnes MIDI, ale s krásným zvukem), a to opět bez hledání nějakého speciálního ovladače na Internetu. U těch ostatních her jsem alespoň poslouchal zvuk PC speakeru. Dotykový displej jsem v DOSu nerozběhal, i když snad by FreeDOS měl mít podporu dotykových displejů. Zase tak moc jsem nad tím ale nebádal, možná časem...

 

    

 

    

 

    

 

    

 

    

 

Linux

Jako druhý na řadu přišel Linux, konkrétně Live distribuce Slackware (Kill Bill edice), opět spouštěná z flash disku. Byl jsem mile překvapen, protože na tomto flashdisku jsem měl nějakým způsobem nakopnutou distribuci, která najela zhruba jen na 30 % počítačů, kde jsem ji zkoušel zprovoznit. Na UM400 najela bez problémů a celkem rychle. Za něco málo přes dvě minuty najel počítač, nabootoval Linux, přihlásil jsem se, spustil KDE, opět vypnul KDE a přes poweroff počítač vypnul, tedy opravdu rychlovka. V základu nechodila zvuková karta, dotykový displej ani nebyla nalezena bezdrátová síťová karta. Výrobce ovladače pro Linux nepřidal a protože se přecejen jednalo o nějakou pokaženou distribuci, navíc mám mnohem radši Mandrivu, SuSE a Ubuntu, nijak jsem moc nezkoumal, kde co nastavit, aby vše chodilo, jak má.

 

 

 

Windows 98

Bohužel musím příznivce tohoto operačního systému zklamat. Nepodařilo se mi totiž ani spustit instalátor (ani z flashdisku ani z originálního CD), natož ho nainstalovat. Nevím čím to bylo (zřejmě kvůli absenci podpory USB v systému), ale i přesto bych dával celkem velkou šanci na úspěch, pokud by někdo zkusil překopírovat Win98 z jiného disku, kde je už systém nainstalován a následně ho spustil.

 

Windows 2000

Ani instalace Windows 2000 se nezdařila. Z flashdisku se instalace chovala jako v případě Windows XP, z CD pak instalace vždy po prozkoumání počítače skončila „modrou smrtí“.

 

Windows XP (Professional 32b, SP2)

Zde se mi už z flashdisku podařilo instalátor spustit. Jen kopírování instalačních souborů na disk trvalo přes půl dne, ale to bylo spíše mojí chybou, protože jsem zapomněl zavést ovladač pro SmartDrive (taky si ho instalátor mohl zavést sám). Na druhý pokus jsem ho už zavedl a kopírování souborů na disk se dostalo do nových obrátek. Soubory byly zkopírovány za pár minut a došlo na restart počítače. Bohužel po restartu už instalace nepokračovala ani z flashdisku ani přímo z disku. Instalátor na flashdisku hlásil chybu, že nemůže najít podmínky pro užívání softwaru (MS EULA) a při pokusu pokračovat v instalaci z disku jsem dostával jen nic neříkající hlášku Disk Error.

 

    

 

Po připojení externí CD mechaniky, resp. interní (konkrétně ASUS DRW-1814BL) přes USB>IDE redukci ale instalace fungovala bez problémů jako na každém jiném počítači a za necelou půlhodinku byly Windows nainstalovány. Po čisté instalaci Windows (bez instalace dalších ovladačů) zbylo na disku 25,7 GB. Instalace všech ovladačů (kromě GPS a TV karty) ubrala dalších cca 400 MB.

 

Ve Windows XP ať jsem dělal, co jsem dělal, se mi nepodařilo rozjet komunikaci s Wi-Fi sítí se šifrováním WEP. S WPA a WPA2 už bezdrátová síť fungovala bez problémů s max. rychlostí 54 Mb/s (802.11 b/g). Čip ale WEP šifrování zvládá a ve Windows Vista chodí vše bez problémů i s tímto šifrováním.

 

    

 

Windows Vista (Home Premium 32b)

Po instalaci systému, která trvala 52 minut (standardně nejdéle trvalo „Dokončení instalace“) a byla bezproblémová, (instalace z CD přes externí mechaniku) zůstalo na disku 21,1 GB místa. Instalace ovladačů zabrala dalších zhruba 400 MB. Ihned po instalaci systému fungovala dotyková vrstva displeje, i když ne tak dokonale jako ve Windows XP s nainstalovanými ovladači, což se po instalaci ovladačů do Windows Vista také změnilo. Bez instalace ovladačů se hodnocení počítače zastavilo na nejnižší možné známce, tedy na 1.0. Na tuto hodnotu celkový výsledek srazily hned dvě položky, a to sice Výkon pro 3D aplikace a hry a Výkon pro Windows Aero (oboje spojené s grafickou kartou a tedy se nedal čekat žádný zázrak). Výkon procesoru dostal jen o půl bodu více, na jeho výkonu však slabé skóre není poznat. Lépe na tom byla paměť, která za svůj výkon dostala známku 2,1 a nejlépe si vede pevný disk, který dostal hodnocení 3,6 bodu. Po nainstalování ovladačů se hodnocení grafiky pro Windows Aero zvedlo na 1,9 bodu.

 

    

 

Hardware detailně

O disku jsme si už povídali, takže ho pro tentokrát vynechám.

 

Procesor:

 

Základní deska a BIOS:

 

Paměť:

 

Grafická karta:

 

Minitesty

Test vybíjení

UM400 při běžné práci vydržela pracovat zhruba 3,5 hodiny. Při přehrávání filmu v závislosti na stupni komprese pak 2-3 hodiny. Pokud byl film přehráván ze sítě (byla tedy stále aktivní Wi-Fi), vydržel přístroj podle stupně komprese filmu 1,5 až 2 hodiny 20 minut. Testování probíhalo ve Windows Vista, schéma napájení Vysoký výkon.

 

Rozlišení displeje a interpolace

Na obrázkách můžete vidět ne moc kvalitní interpolaci při vyšších než nativním rozlišení. Bohužel někdy je nutnost větší rozlišení nastavit.

 

  

 

Benchmarky

 

   

 

   

Videa

Zvolte si video pro přehrání:

 


Závěr

Pokud si uvědomíme, že UM400 je nástroj na práci a ne na hraní, pak od něho můžeme očekávat velmi slušný výkon. Práci může ztěžovat max. malé nativní rozlišení displeje a trošku větší zahřívání. Až na tyhle drobnosti mi UM400 přijde jako ideální pomocník hlavně do terénu. UMPC rozhodně nedělá své značce ostudu a i když se jedná o nejlevnější UMPC na trhu, papírově nad všemi ostatními vyniká a i ve reálu je jeho výkon vysoký.

 

Klady a zápory

+ výkon

+ cena

+ nejlepší poměr výkon/cena

+ výdrž

+ možnosti rozšíření

- zahřívání při velkém vytížení procesoru

- na výšku malé nativní rozlišení displeje

- nekvalitní interpolace u vyšších rozlišení